Landman Druhá série i nadále přináší neuvěřitelně dobré výkony i bez větší zápletky, a v epizodě „Dancing Rainbows“ to platí více než kdy jindy. Za zmínku stojí Billy Bob Thornton a (zejména) Sam Elliott.
Taylor Sheridan měl vždycky zvláštní fascinaci zápletkami, které se točí kolem zcela náhodných událostí. Někdy je to putující medvěd – mezi Yellowstonem a starostou Kingstownu,události se s překvapivou frekvencí týkaly medvědů – a někdy je to laboratoř na pervitin, autonehoda nebo cokoli jiného. Ale je to rozhodně trend, který se v Landmanovi pravidelně projevuje, protože nikdy neměl moc zápletky. Zdá se, že se to ve druhé sérii mění, ale seriál se k této změně zatím nezavázal, což je pravděpodobně důvod, proč čtvrtá epizoda s názvem „Dancing Rainbows“ začíná nárazem kamionu M-Tex Global do pick-upu zaparkovaného vedle ropného vrtu – náhodná událost, která pravděpodobně definuje část zápletky série. Typický Landman
Podobně byl řidič pick-upu zastaven na silnici, protože si otravou oxidem uhelnatým přehodil potrubí z výfuku do kabiny pick-upu a vzal si život. Srážka a následné převrácení zabijí druhého řidiče. To se okamžitě stává Rebecciným problémem, protože všichni ostatní se nevysvětlitelně účastní pohřbu Tommyho matky, přestože ji i její nejbližší rodina sotva znala. Rebecca s tím ale hned teď není v pozici, aby s tím něco udělala, protože nastupuje do přeplněného letadla (je samozřejmě jedinou ženou na palubě), které má být zmítáno silným větrem. Na zlomek vteřiny se zdá, že Rebecca, pohodlně sedící vedle nejroztomilejšího kluka v letadle, bude svým strachem z létání poněkud polidštěna, ale ne tak docela. Její odpor k létání pramení z toho, že je to control freak, který nesnese, že nemůže vstát a sama pilotovat letadlo. Tohle je roztomilý druh setkání. Rebeccin směšně přehnaný strach ze vzletu ji činí náchylnou k kouzlu svého nového souseda a jeho lahve vodky a melounu. Je to ale také jasná kapsle základních témat epizody, kterými se nakonec stanou extrémně dlouhé cesty a, jak je to příhodné, smrt. První z nich můžete vidět v Rebecčině cestě letadlem a v sedmihodinovém výletu autem napříč Texasem, který podnikají Cooper a Ariana v jednom vozidle a Tommy, Angela, Ainsley, Dale a Nate (nebo je to Neil?) v druhém. Asi si dokážete představit, jak oba výlety dopadnou, zejména ten druhý. První je trochu složitější. Ariana právě nastoupila na svou první směnu v The Patch Cafe, což je v podstatě ekvivalent sexuálního napadení za spropitné, ale jsou to peníze z ropy, což znamená, že pracovat tam dvě noci v týdnu je jako pracovat měsíc kdekoli jinde. I samoživitelka jako Ariana to dokáže, i když zajistit fungování jejího vztahu s Cooperem je trochu složitější. Zpočátku se zdá trochu umělé, že Coopera doprovází, vzhledem k tomu, že spolu moc nemluví, ale když se vrátí domů a najde ho omdlelého na verandě, nabídne mu podporu, stejně jako on podporoval ji. Díky bohu, protože nepřímo je nejdůležitější postavou na pohřbu, protože je jediná, kdo přiměje Tommyho a jeho otce, aby se otevírali.
Druhá série v tom pokračuje a ve čtvrté epizodě se jí to daří pozoruhodně dobře. Obsahuje epizodu, kde se téměř nic neděje, hrozí, že bude nudná, prázdná a bezvýznamná, a pak se chlubí neuvěřitelně talentovanými herci, kteří zdánlivě odnikud podávají oceňované výkony. Každé slovo, které vyjde z úst Billyho Boba Thorntona a Sama Elliota v pořadu „Dancing Rainbows“, je zlaté, překypující upřímností, bolestí a zkušeností. Ta poslední je obzvláště pozoruhodná, protože byla tak důsledně přítomna v roce 1883. Často nechápu smysl tohoto pořadu, ale stejně často se smiřuji s myšlenkou, že ho nepotřebuje. Nebo možná, že právě tohle je smyslem.
Ale jak jsem zmínil na začátku, schyluje se tu k zápletce. Cami, který se dříve podílel na scéně smrti, vzlykající u Montyho hrobu, je z velké části tím, kdo udržuje tempo tím, že obrazně skáče do postele s Gallinem. Jasně, chce, aby Tommy dohodu vyjednal, ale pokud mu to Cami řekne, nemá zrovna moc na výběr. Předvídali jsme to, protože to byl z velké části jediný směr, kterým se seriál mohl ubírat, ale v seriálu, který evidentně vzkvétá na malých scénách a konverzacích, není důvod, proč by tato předvídatelnost měla být problémem. Ve skutečnosti, jako výmluva pro Billyho Boba a Andyho Garciu, aby se verbálně častěji hádali, je to přesně naopak. Když se na Landmana díváte tímto způsobem, jako na kostru, na které se dají věšet různá mezilidská dramata, dává to všechno větší smysl. Pohřeb postavy, kterou jsme nikdy nepotkali, se sám o sobě zdá bezvýznamný, ale podívejte se, co z něj vyplývá – jak něžné je usmíření mezi Arianou a Cooperem a jak to dokonce nutí Angelu se zamyslet natolik, že navrhne, aby se k nim Tommyho otec nastěhoval. Je to šílený nápad, alespoň co se týče Tommyho, ale těžko si pro tuto sérii představuji lepší, vzhledem k tomu, jak dobře Billy Bob a Sam Elliott doposud spolupracovali. A ještě jedna věc… Zde je ještě pár poznámek z 2. série, 4. epizody seriálu Landman, které se do shrnutí úplně nehodí:
Jerrell je v nemocnici poté, co byl v předchozí epizodě vystaven úniku plynu, ale není v moc dobrém stavu. Únik plynu mu poškodil oči, což by se mohlo ukázat jako trvalé, a je tam docela srdcervoucí scéna, kdy ho Boss a ostatní musí držet, zatímco mu sundávají obvazy, a on protočí víčkem, když si uvědomí, že je slepý.
Rebecca se po letu probudí s kocovinou, protože strávila noc se svým novým „přítelem“ z letadla. Netřeba dodávat, že v chladném denním světle je mnohem méně vnímavá k jeho kouzlu, ale přesto je tu náznak spojení, který mě vede k domněnce, že bychom toho chlapa, jehož jméno jsem si nepamatovala, mohli znovu vidět.
